Ztracená kolonie - jedna z největších záhad 16. století.
napsal: -OverLord-
Tento článek vychází ze skutečné události.
Hatterasův ostrov, v dávných dobách známý pod názvem Croatoan, je bariérový ostrov oddělující Atlantský oceán od laguny Pamlico Sound a paralelně obíhá pobřeží Severní Karolíny (jak můžete vidět na obrázku níže). Dokonce je považován za jeden z nejdelších ostrovů, který sousedí se Spojenými státy (68 km leteckou čarou a 80 km po zemi).
Při svém osídlení něco málo přes 4000 obyvatel žijících v několika malých městech roztroušených po celkové ploše 85 kilometrů čtverečních byste od tohoto ostrova mnoho nečekali. Nemluvě o tom, že je ostrov v současnosti oblíbenou destinací pro vodní sporty, svatby a různé další akce.
Co byste ale nečekali mnohem více, je prazvláštní stará legenda, která se k ostrovu a jeho okolí váže. V historii je uváděna pod různými názvy, jako jsou Legenda Croatoan, Ztracená kolonie, Kolonie Roanoke, nebo prostě jen Croatoan. Zmínku o této legendě jste mohli postřehnout v řadě filmů či seriálů (např. Lovci myšlenek nebo Lovci duchů). A co víc, tato událost i po staletí zůstává záhadou.
Prvními obyvateli ostrova byl kmen Hatteraských indiánů, kteří byli (jako řada dalších kmenů) původními obyvateli Spojených států před příchodem Evropanů. Tento kmen obýval ostrovy při pobřeží Severní Karolíny včetně Hatterasova ostrova a jeho vesnice zvané Croatoan, kterou indiáni sami založili. Kmen přišel do prvního kontaktu s anglickými osadníky v roce 1587 a zmínky o něm sahají až do nějakého roku 1750.
Náš příběh ale paradoxně začíná i končí na jiném ostrově s názvem Roanoke, který severně sousedí s tím Hatterasovým (jak můžete opět vidět na prvním obrázku). Tento ostrov posloužil v 16. století královně Alžbětě I. k pokusu vytvořit zde trvalou anglickou kolonii. Plavba byla původně financována a organizována anglickým mořeplavcem a kolonizátorem sirem Humphreym Gilbertem, který v roce 1583 doplul po stopách Johna Cabota (italského námořníka a objevitele, který se plavil ve službách Anglie) na kanadský ostrov Newfoundland, kde založil vůbec první stálou britskou kolonii St. John's. Humphrey Gilbert ale na zpáteční cestě bohužel utonul po potopení jeho lodi Squirrel.
Královna Alžběta 25. března 1584 pověřila úkolem kolonizovat území Severní Ameriky Gilbertova nevlastního bratra, sira Waltera Raleigho, anglického spisovatele, básníka, vojáka a cestovatele. Raleigh Severní Ameriku ale nikdy sám nenavštívil, pouze expedice organizoval. Mimo to vedl v roce 1595 a 1617 výpravy do Jižní Ameriky po řece Orinoco ve snaze najít legendární zlaté město El Dorado. Při této výpravě jeho muži napadli španělské základny a při svém návratu do Anglie požadoval španělský velvyslanec jeho přísné potrestání. A tak byl v roce 1618 Walter Raleigh ve svých 65 letech popraven.
Ale vrátíme se o několik desetiletí zpět, k 27. dubnu roku 1584, kdy Raleigh vyslal první expedici vedenou Philipem Amadasem a Arthurem Barlowem, které měla prozkoumat východní pobřeží Severní Ameriky. Na ostrov zvaný Roanoke výprava dorazila 4. července a brzy navázala vztahy s místními domorodými kmeny Secotanů a Croatoanů. Barlowe se vrátil do Anglie se dvěma Croatoany, kteří dokázali Raleighmu vše potřebné vysvětlit.
Na základě těchto informací Raleigh zorganizoval druhou expedici, vedenou sirem Richardem Grenvillem, jeho vzdáleným bratrancem. Grenvilleova flotila vyplula 9. dubna 1585 z plymouthského přístavu v počtu pěti hlavních lodí – Grenville se plavil na lodi Tiger. Bohužel, několik bouří při pobřeží Portugalska oddělilo loď Tiger od zbytku flotily. Kapitán měl ale pro tyto případy náhradní plán, a to setkat se v Portoriku, které leží v Karibském moři. V těchto místech Grenville zakotvil 11. května a setkal se s místními domorodými Španěly a dokonce stihl postavit pevnost. Další z lodí, Elizabeth, dorazila chvilku po dostavění pevnosti. Grenville byl ale znuděný čekáním na další lodě a 7. června v expedici pokračoval a pevnost opustil. Její poloha zůstává neznámá.
26. června Tiger najela na mělčinu u břehů Severní Karolíny a posádka přišla o většinu zásob jídla. Loď se ale podařilo opravit a v červenci se setkala se zbytkem flotily, která už dorazila o několik týdnů dříve.
Při prvních zkoumáních pobřeží a domorodých osad Evropané obvinili domorodce z jedné vesnice z krádeže stříbrného poháru. Jako odvetu tuto vesnici vyplenili a vypálili. I přes tento incident a nedostatek jídla se Grenville rozhodl na místě nechat Ralpha Lanea (jednoho z objevitelů) a 107 mužů, aby založili kolonii na severním konci ostrova Roanoke, s příslibem, že se v dubnu 1586 vrátí s více muži a čerstvými zásobami. Skupina se tedy 17. srpna 1585 vylodila a na ostrově postavila malou pevnost.
Jak čas plynul a duben uběhl, nikde ani stopy po pomoci. Mezitím, v červnu 1586, musela skupina čelit útoku na pevnost jako odvetu za zničení domorodé vesnice. Tento útok ale odrazili. Krátce poté, když se v těchto místech zastavil sir Francis Drake po svojí úspěšné razii po Karibiku a nabídl kolonistům odvoz zpátky do Anglie, souhlasili. Při návratu domů s sebou přivezli tabák, kukuřici a rajčata.
Pomoc ale dorazila krátce poté, co Drake kolonisty odvezl. Grenville se třetí expedicí našli kolonii prázdnou a vrátili se tedy s většinou mužů zpět do Anglie. Na ostrově nechal Grenville pouze hrstku z nich, aby půda udržela anglickou přítomnost a ochránila Raleigho nárok na celý ostrov.
V roce 1587 Raleigh vyslal čtvrtou expedici se 115 kolonisty v čele s Johnem Whitem, umělcem a svým přítelem, který se již účastnil předchozích expedic, aby založili kolonii v zátoce Chesapeake a po cestě také zkontrolovali osadníky na ostrově Roanoke, které tam zanechal Grenville. Když ale expedice 22. července roku 1587 na ostrov Roanoke dorazila, nenašla nic než lidskou kostru, která mohla patřit jednomu z anglických osadníků. Kapitán flotily, Simon Fernandez, poté nedovolil kolonistům návrat do lodí a trval na tom, že založí na Roanoke novou kolonii. Důvod zůstává nejasný.
White v pozici guvernéra tedy znovuobnovil vztahy s Croatoany a dalšími kmeny. Jen ti, s kterými předtím bojoval Ralph Lane (člen druhé expedice, kterou z ostrova odvezl Drake), se s ním odmítli setkat. Krátce poté byl domorodcem zabit jeden z kolonistů, George Howe. Lidé ze strachu o svůj život Whitea přesvědčili k jeho návratu do Anglie, aby informoval, že je kolonie v zoufalé situaci a žádá pomoc. White za sebou nerad zanechal přes 115 kolonistů, mezi kterými byli muži, ženy i děti, včetně jeho dcery a čerstvě narozené vnučky Virginie Dareové, která byla prvním anglickým dítětem narozeným v Americe.
White doplul do Anglie na konci roku 1587. Plavit se ale v této části roku po Atlantiku bylo velice riskantní – plány na vyslání pomoci osadníkům byly nejdříve opožděny kvůli zimě, poté zase kvůli Anglo-španělské válce v letech 1585 – 1604, která vedla k nasazení všech dostupných lodí do válečného konfliktu. White tedy nemohl ani pomyslet na to, že by se v nejbližší době na Roanoke vrátil.
Na jaře 1588 se Whiteovi podařilo najmout dvě menší lodě a plout na ostrov. Bohužel tento pokus byl zmařen, když se kapitán tohoto loďstva pokusil zajmout a oloupit několik španělských lodí. Paradoxně se sami ocitli v zajetí a Španělé jim vzali všechny zásoby, a tak se museli vrátit zpět do Anglie.
Kvůli pokračující válce proti Španělsku se Whiteovi nepodařilo podniknout vůbec nic, a to po dlouhé tři roky. Nakonec se mu povedlo dostat se na výpravu, která souhlasila, že se na Roanoke zastaví po cestě z Karibiku. A tak započala v pořadí již pátá expedice našeho příběhu.
Když se 18. srpna 1590, na třetí narozeniny své vnučky, White konečně vylodil za velmi špatného počasí na ostrově Roanoke u pobřeží Severní Karolíny plný očekávání a radosti z toho, že po letech znovu spatří své blízké, nenašel tam vůbec nic. Osada byla opuštěná a jeho skupina nedokázala najít ani stopu po 90 mužích, 17 ženách a 11 dětech. A co víc, nikde ani náznak boje. Všechny domy i opevnění byly buď demontovány, nebo se vlivem počasí rozpadly, což znamenalo, že osadníci neodešli ve spěchu.
Jediným vodítkem bylo slovo „CROATOAN“ vyryté do jednoho z kůlů opevnění a „CRO“ vyryté do nedalekého stromu.
Než White kolonii před 3 lety opustil, zadal osadníkům důležité instrukce: kdyby se jim cokoli stalo nebo jejich odchod byl nucený, měli vyrýt do blízkého stromu Maltézský kříž. Protože ale nikde žádný kříž nenašel, nezbylo mu nic jiného než doufat, že vyryté slovo slouží jako instrukce, že se osadníci přesídlili na vedlejší ostrov Croatoan, dnes známý jako Hatterasův ostrov. White ale nemohl provést větší průzkum, protože se blížila obrovská bouře a jeho muži odmítli v hledání pokračovat, protože už při vylodění několik z nich zahynulo. Příštího dne museli odplout.
White dorazil do Anglie 24. října 1590. Ztráta kolonie pro něj byla obrovskou tragédií, ze které se nikdy plně nevzpamatoval, ale také nikdy neztratil naději, že jeho dcera i vnučka stále žijí. Zemřel o tři roky později.
Osud kolonie na konci roku 1587 je neznámý a není zaznamenán, což dalo vzniknout názvu „Ztracená kolonie“. Existuje několik hypotéz o jejich osudu, přesto ale do dnešního dne neexistují žádné důkazy o tom, co se s osadníky stalo. Jejich zmizení vstoupilo do historie jako jedna z největších záhad 16. století.
(při psaní článku bylo čerpáno z historických faktů)
